Opravdová láska
Jmenovala se Bára a byla to obyčejná, tak trochu ulítlá holka z města. Měla ráda koně,ráda se bavila, lítala jen tak po venku s kámošema a poznávala nové lidi. Ráda pomáhala,ale sama pomoc nikdy nechtěla. Nejvíce ji u srdce potěšilo, když viděla úsměv na druhém. A když tam nebyl,snažila se co nejvíc o to, aby tomu bylo jinak. Nic ji poslední dobou nechybělo. Doma v pohodě, kámoši se zdáli ti praví, škola veget jak nikdy. Užívala si,poznávala nové lidi. A nebylo jich málo. Byl mezi nimi byl aj jeden,ale nebyl takový jako ostatní. Nikdy nevěřila v lásku na první pohled a na nic podobného,ale tohle bylo na první pohled. Nebyla si jistá jestli láska,ale bylo to jiné. Jmenoval se Marek. Měl hnědé vlasy,hnědé oči a úžasný úsměv. Stačil jediný jeho pohled a ji se podlamovali kolena. Normálně se spolu bavili, byli kamarádi, snažila se nedávat najevo,co cítí, protože vlastně ani nevěděla co to je-opravdovou lásku nikdy nepoznala-ale i přes to všechno šlo poznat, že jí není lhostejný. Několikrát se mu to snažila říct,ale bála se odmítnutí,výsměchu,bála se toho že ztratí i to kamarádství.
Marek. Normall kluk z okraje města. Rád se bavil nebo jen tak posedával s kámošema. Byl ve svém,zatím mladém, životě zcela spokojený,až na jednu důležitou věc. Lásku. Zamiloval se totiž do jisté osoby, která jeho city neopětovala. Necítila k němu nic a to ho zranilo. Hodně mu nevědomky ublížila. Vypořádal se s tím navenek,ale uvnitř se pořád trápil. Když se s Bárou seznámil, necítil k ní nic zvláštního. Možná i proto, že všechny srovnával s tou, která ho tolik trápila. Ale časem změnil názor. Poznal její názory,její umíněnost, tvrdohlavost, její střeštěnou hlavu plnou nápadů. Poznal jaká je. Několikrát mu hodně pomohla. Svěřil se jí. Sice neřekl úplnou pravdu - na to měl taky svoji hlavu - ale aspoň něco. A ona, i když nevěděla přesně proč se trápí, pomohla mu. Vždycky mu nějak pomohla. Buď řekla cosi,co mu zůstalo v hlavě a utěšilo ho to,anebo řekla něco,co ho rozesmálo a alespoň na chvíli zapoměl na trápení. Měl k ní jinačí vztah než k ostatním kamarádkám. Ale nebyl si jistý jaký.
Jednoho dne se Báře začal její pevný domeček bortit. Postupně ztrácela jistotu,kterou si myslela,že má. Takové to když pochybuje o tom co bude dál. Bylo to poprvé, co cítila, že potřebuje pomoc,ale sama si o ní říct nedokázala. Začalo to starostmi doma. To je maličkost,říkala si,ale odrazilo se to v prospěchu ve škole. Ale i tohle by zvládla. Bohužel smůla se na ni lepila dál a dál. Přišla o dva kamarády. Jeden kamarád byl z koňského světa a přišla o něj kvůli nehody. A o druhého kamaráda přišla kvůli tomu, že ji ublížil. Udělal ji to co nikdy nečekala. Nikdy by si nemyslela,že by se k ni takhle mohl zachovat. Začala se chovat jinak, protože nevěděla komu má věřit. Všichni ji podle ni nějak zrazovali. Oni zůstali stejní,ale ona byla ze všeho zmatená tak, že si to neuvědomovala.
Její kamarádi se ji snažili pomoc,ale nedařilo se jim to, doufali že to snad zvládne sama. Ale jeden se snažil dál. Byl to Marek,chtěl ji za každou cenu pomoci. Věděl,že je to to správné. Snažil se s ní promluvit. Ona nechtěla. Jednou ji nebylo dobře,podruhé nemohla, potřetí měla něco jiného, pak zase že se musí učit. Samé výmluvy. Čím více se ona trápila,tím víc se trápil i on. Potom mu došlo,že to není normální. Došlo mu že to není jen kamarádství. Asi láska. Poslední dobou nemyslel na nikoho jiného nebo na nic jiného než na ni. Ano láska. Musím ji pomoct.
Potkal ji jedno odpoledne,když se zrovna vracela ze školy. Šel za ní,ona ho zase odmítala jako obvykle,ale on na ni bezhlavě vyhrkl,že ji má rád. Zastavila se,podívala na něj a on to zopakoval. Řekl,že ji má hodně rád. Vice než hodně a chce ji pomoci.Ona jen stála a koukala na něj, nevěděla co má na to říci, šimralo ji v břiše,klepali se ji kolena, ráda by mu řekla to samé,ale v tu chvíli nemohla. Prostě se otočila a šla pryč. On tam stál, koukal na ní jak beze slov odchází. Zamrazilo ho z toho. Sebral se a šel domů. Neměl na nic a nikoho náladu. Nemohl usnout,přemýšlel o jejím dnešním pohledu. Byl jiný. Ona taky přemýšlela,došlo ji že takhle se nic nezpraví, že ho miluje a že jestli něco neudělá tak o něj přijde. Napsala mu tedy sms. V ní stálo že se ve čtvrtek v pět sejdou před známou restaurací Zvonek. Skoro usínal,když v tom mu zazvonil telefon. Neměl chuť se na něj dívat,ale nedalo mu to. Hned jak zjistil od koho je,rozzářili se mu oči. Konečně.
Byl čtvrtek něco před pátou. Byla nejistá, neustála pochybovala o tom, jestli tam jít nebo ne. Nakonec se rozhodla jít. Přišla tam ale on nikde, čekala na něj půl hodiny. Potom smutná odešla. Říkala si,že to byl asi omyl,nebo že se nakonec rozmyslel. Aby se provětrala šla domů pěšky. Potkala starého známého Petra s kterým se dala do řeči. Řekla mu že byla před Zvonkem. Bylo to oblíbené místo na pokec a posezení. Na otázku co tam dělala, mu odpověděla, že čekala na zázrak,ale že on nepřišel. Rozloučila se s ním a šla dál,ale ne domů. Šla na svoje tajné místo. O tom místě věděli jen nejbližší lidé. Byl to nedaleký most,kde chodila přemýšlet,sledovala tam neustále projíždějící auta. Někdy si říkala,že by bylo mnohem jednodušší skočit,ale věděla, že by to nedokázala. To by nebyla ona,kdyby to takhle vzdala,a dál nebojovala.
Byl čtvrtek okolo šesté. Marek šel šťastný na smluvené místo. Cítil v kostech,že to dobře dopadne. Ale jak tam dorazil, ona nikde nebyla. Čekal na ni,ale nedočkal se. Náhodou tam,ale dorazil Petr,kterého ona potkala. Marek se dověděl co mu řekla. Že čekala na zázrak a on nepřišel. Došlo mu,že přišel pozdě. Ty slova mu zněla v uších dokola. Petr mu řekl,že někam šla,ale domů to nebylo. Marek věděl,kam měla namířeno. Několikrát mu o tom místě vyprávěla. Vydal se tedy za ní.
Došel na to místo,ale ona tam nebyla. Říkal si,že to je asi osud. Že ji nezná,tak dobře jak si myslel. Ale opak byl pravdou. Byla tam,stála za ním, on si ji pouze nevšiml. Po chvíli za sebou uslyšel šramot. Otočil se. Stála naproti němu,koukala se na něj a ten jeho pohled ji nedal,aby se neusmála. Přišel k ní, hluboce se na ni podíval a políbil ji. V tu chvíli z nich spadly všechny trable. I ona cítila,že to bude lepší. A tak i bylo. Vše se vyřešilo a ti dva zůstali spolu.