Růže
Je právě nedělní poledne. Leží na posteli a v ruce drží kytici uschlých růží. Těch růží,které měl tehda pro ni. Ty růže,které ji nestihl dát. Dívá se na hodiny, už by měl jít,ale pořád váhá. Je to přesně rok,co se to stalo. Tak dlouhá doba a on se neodvážil položit ji tu kytici alespoň na hrob. Pořád váhá. Dneska ale musím, řekne si, zvedne se a vydá se na nedaleký hřbitov. Prochází mezi hroby a pohledem hledá ten pravý. Je tam poprvé. Po chvíli na něj narazí. Stojí před ním a slzy mu stékají po obličeji.
Ne neplač. Neplač pro mě. To ti nestojí za to. Nechci abys plakal. Nechci aby ses kvůli mě trápil. To ne, jen to ne. Jdi a užívej si života,jen žádné slzy.
Vytáhne z kapsy zmuchlaný kapesník,utře si s ním slzy a položí kytici na hrob. V tu chvíli začne foukat lehký vánek. Přijde mu to jako tehda, když s ní byl poprvé. Že by znamení? Ne, hloupost.
Ano je to znamení. Jsem to já. Ty mě sice nemůžeš slyšet ani vidět,ale já tebe ano. Vidím jak se trápíš a to trápí i mě. Chci abys byl šťastný. Chtěla jsem to i tehdy,ale nevěděla jsem co mám dělat. Byla jsem v průšvihu a dostala jsem do něj i tebe. Dylo to kvůli němu,ale ho jsem nemilovala,jak sis asi myslel. Ten koho jsem milovala jsi byl ty. Chtěla jsem ti to vysvětlit, proto ten dopis, proto ta schůzka, ale ty jsi nepřišel...
Když se chystá odejít, spadne na hrobě váza. Vrátí se, zvedne jí a začne vyprávět. Poprvé řekne svůj příběh. Sice to řekne "nikomu", ale přece řekne.Miloval jsem tě, miloval jsem tě více než všechno. Svůj život bych dal za tvůj,ale ty jsi mě zranila. Chtěla jsi být s jiným. Dostala si mě s ním do problému. V tu chvíli se mi zhroutilo všechno. Dostal jsem ten dopis. První jsem za tebou nechtěl jít. Ale potom mi on vyprávěl co mezi vámi vlastně bylo. Nic. Tys ho nechtěla,říkalas mu že miluješ jen mě. Tohle bylo to co jsem potřeboval a chtěl slyšet. Běžel jsem na místo,které stálo v tom dopise. Po cestě jsem koupil kytici růží. Rudých růží,které jsi měla vždy tak ráda. Přišel jsem na smluvené místo. Začalo pršet. Takový ten jiný,zvláštní déšť. Spíše slzy než déšť. Hledal jsem tě tam i všude jinde. Prošel jsem všechna místa, kde jsme spolu chodili. Nikde jsi nebyla. Šel jsem proto domů, kde mi naši oznámili,že sis vzala život. V tu chvíli jsem všechny nenáviděl. Hlavně sebe. Skončila si. Jak jsi to mohla udělat, vždyť jsi na to neměla právo...
Neměla jsem na to právo. Teď to vím,ale už je bohužel pozdě. Čekala jsem tam na tebe. Ty jsi pořád nepřicházel. V tu chvíli jsem si připadala strašně sama. Proto jsem se rozhodla to ukončit. Netušila jsem, že za mnou jdeš. Myslela jsem, že už o mě nestojíš. Vzala jsem si ty prášky a šla spát.
Přestane pršet. On se naposledy podívá na její hrob,otočí se a odejde. Teď se cítí mnohem lépe.
Po nějaké době jde po venku s jeho novou holkou. Má ji rád. Začne pršet. Znova ten stejný déšť,ale tentokrát jsou to slzy štěstí. To ona pláče štěstím. Ví, že se kvůli ní už netrápí. Chtěla by tam být s ním,ale nejde to, proto je ráda, že alespoň on je šťastný. A on je rád, že je za ním další deštivý den,po kterém se nebude trápit jako tehda.